8. 9. | 00:00

Vyzývavý pohled, dramatický make-up, masky na tvářích, nahá kůže a bikiny. Hodně sexy přehlídka. Jenže modelkám je deset let…

Na molu v čínském Jiujiangu se místo dospělých vnadných krasavic promenují malé holčičky! Do plavek se převlékly v rámci soutěže krásy jedné z čínských televizí. Přehlídka dětského bílého masa způsobila poprask nejen mezi pedofily, ale dokonce i mezi jinak pasivní čínskou veřejností – alespoň mezi její příčetnou částí. Nicméně organizátoři soutěže byli přesvědčeni, že je vše v naprostém pořádku.  „Nevíme, co je na přehlídce tak zarážejícího. Tyto dívky se soutěže účastní velmi rády a mezi lidmi je moc oblíbená,“ bránili se.

Jde o záležitost tradiční asijské kultury, kde se dívky vdávají i velmi mladé? Nikoli. Tento varovný trend ovládl i Evropu. Do módního průmyslu jsou stále častěji vtahovány malé děti. Například jedno z letošních vydání francouzského módního časopisu Vogue obsadilo do role modelek v sexy outfitech, střevíčkách na vysokém podpatku a sexy pózách dvanáctileté dívky. Vévodila jim desetiletá Francouzka Thylane Loubry Blondeau, dcera fotbalisty Patricka Blondeau a novinářky Veroniky Loubry.

A co vy, naši čtenáři? Myslíte si, že desetileté holčičky patří do světa módy? Nechali byste třeba svou krásnou malou dceru pózovat na podobných snímcích? Prostor k diskuzi najdete pod článkem.

zdroj: Bleskově.cz

Autor: ika

Article source: http://zena.centrum.cz/deti/fotogalerie/2011/09/08/desetilete-modelky-v-bikinach-skandal-nebo-trend-d/

Dostat se „do kriminálu“ je snadnější, než byste si mysleli – stačí chvilka nepozornosti na silnici. Naše čtenářka Monika to dobře ví. S dcerkou čekaly na tátu dva dlouhé roky.

„Bylo to ráno jako každé jiné, jen počasí nestálo za nic – lilo jako z konve. Po snídani manžel dal mně i naší tehdy čtyřleté Aničce pusu a odjel do práce. Nemohli jsme tušit, jak tento den navždy změní náš život,“ napsala nám čtenářka Monika z Příbrami. Toto je její příběh.

Zabil jsem člověka

Třebaže se tato událost stala před pěti lety, z toho dne si vybavuji každý detail. S dcerkou jsem došla na nákup, po obědě jsem Aničku uložila spát a dala se do žehlení. Deset minut po půl druhé mi zazvonil mobil. Sotva jsem hovor přijala, manžel vyhrknul: „Moniko, stala se strašná věc! Způsobil jsem bouračku a muž z protijedoucího auta je mrtvý! Mně se nic vážného nestalo, jen mám rozseknuté čelo. Musím končit, miluju tě!“

Držela jsem mobil a hodně pomalu mi docházelo, jaké obrovské neštěstí se stalo… Mirka ještě ten den z nemocnice pustili. Dceři jsme o tom, že tatínek měl nehodu, říct museli – jizva na jeho čele byla příliš viditelná, ale hrůzné detaily jsme jí samozřejmě zamlčeli. Až když malá usnula, dozvěděla jsem se, co se stalo.

„O sjetých gumách vím dlouho, ale bylo mi líto za nové utratit tolik peněz. To si do smrti budu vyčítat! Navíc jsem jel o patnáct kilometrů rychleji, dostal smyk a narazil do protijedoucího auta. Bože, snažil jsem se tomu pánovi pomoct, ale…“

Dva roky nepodmíněně

Tak ráda bych našla slova útěchy, ale byla jsem schopná jen brečet. Po sepsání protokolu na policii nastalo nervy drásající čekání na soudní předvolání. Protože manžela trápily obrovské výčitky, rozhodl se, že se rodině mrtvého muže omluví. I když se nakonec omlouvat nebylo komu – muž neměl rodinu, s nikým nežil a o příbuzných nikdo nevěděl – moc jsem si Mirka za jeho rozhodnutí vážila. Den před soudem mi řekl: „Obhájce mě varoval, že mi hrozí i nepodmíněný trest. Snad to tak nedopadne, ale říct jsem ti to musel.“

I když soudce manželovi v podstatě vyměřil nízký trest (sazba je do pěti let), byl odsouzený na dva roky nepodmíněně. Samozřejmě jsme z nastalé situace byli vyděšení, ale největší starost nám dělalo, jak to vysvětlíme Aničce. Protože na pravdu byla malá, řekli jsme jí, že tatínek odjede pracovat do ciziny.

Proč mi nezavolá?

Den před nástupem Mirka do vězení jsme Aničku odvezli k mým rodičům. „Tatínku, neodjížděj, bude se mi stýskat! A budeš za námi aspoň jezdit na návštěvy? Nebo my za tebou? A jedeš daleko?“ S obrovským přemáháním jsme situaci zvládli, ale sotva dcera vešla do domu rodičů, objali jsme se a naše těla se otřásala bezmocným pláčem…

Nastalo příšerné období – manžela psychicky trápilo vězeňské prostředí a odloučení od rodiny a mě otázky, ale i pláč dcery, které se po tatínkovi stýskalo. „Vždyť má mobil, tak proč nám nezavolá? A jak dlouho ještě bude pryč?“ Dopisy, které manžel psal a já je dceři četla, jí zpočátku dělaly radost, ale po pár měsících Aničce tato komunikace nestačila. „Když nám tatínek nemůže zavolat, tak proč nám aspoň nepošle fotku, nebo pohled? A přijede za námi na Vánoce?“

Aby se dcerka netrápila, začala jsem vymýšlet podvody. Kamarádky, které jezdily do zahraničí, posílaly nádherné pohlednice a já občas zajela do města, koupila nějakou neobvyklou hračku a z pošty ji odeslala, a tak Aničce od tatínka chodily dárky.

Už nikdy!

Nevím, pro koho z nás to bylo víc psychicky náročnější, ale zvládli jsme to. Nastal den, na který jsem dva roky čekala – Mirek opustil vězení! S Aničkou jsme na něj čekaly v kavárně u nádraží a když přijel, padli jsme si do náručí. Po chvíli se dcerka z objetí vymanila, otřela si slzy a tatínkovi pohrozila: „Slib mi, že už bez nás nikdy na tak dlouho neodjedeš!“ Manžel dojatě zašeptal: „Ani nevíš, jak rád ti tohle slíbím!“

Article source: http://zena.centrum.cz/deti/zajimavosti/clanek.phtml?id=713417

Jak to zvládneme? Udržíme ho ve stínu, nebo bude všude lézt a strkat si písek do pusy? Nemůže mu uškodit letadlo? A co změna klimatu? Kladete si tyto otázky? Nabízíme pár dobrých rad!

Řiďte se jednoduchým pravidlem – čím mladší dítě, tím byste měli trávit dovolenou blíže k domovu. S dlouhým cestováním na miminko nespěchejte, v prvních měsících si teprve zvyká na vás i na své okolí. Pro pocit jistoty a bezpečí potřebuje známé prostředí a pravidelný denní režim. Navíc v průběhu prvních tří měsíců života dostává základní očkování: proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně.

Kdy a kam?

Když už jste odhodláni vyjet s miminkem k moři, mějte na paměti, že potřebuje hodně času na aklimatizaci, alespoň dvanáct dnů. Týdenní pobyt pro něj nepředstavuje relaxaci, ale zbytečnou zátěž. Navíc od šesti měsíců do jednoho roku přibude očkování proti tuberkulóze, virové hepatitidě typu B a proti Haemophilu infuenzae typu B. Miminko se osamostatní a pomalu změní v batole. Je odolnější, a pokud dobře snáší změny prostředí, mohlo by cestování zvládnout.

Ideální doba však nastává daleko později, tak okolo tří let. To si malý cestovatel dokáže moře opravdu užít, rozlišit nekonečnou vodní plochu od rybníka u babičky na vsi a propadnout stavitelskému zápalu „pískoviště“, které se táhne do nedohledna.

Na co dát pozor

• Když už jste rozhodnuti cestovat k moři dříve, mějte na paměti, že děti do tří let špatně snášejí teplotní výkyvy. Nebezpečné jsou zejména přechody z horka do klimatizovaných místností.
• Miminka a menší batolata by neměla vůbec přijít na slunce. To opaluje i ve stínu, proto je natírejte dětským krémem s co nejvyšším UV filtrem a na pláž nechoďte přes poledne. Lepší je jet k moři v září než v červenci a srpnu, kdy slunce nejvíc pálí.
  Vždy mějte po ruce dostatek tekutin, malé děti jsou náchylné k dehydrataci.
• Pokud se vaše větší batole koupe v plavkách, vždy ho převlékejte do suchého – mokré plavky mohou způsobit bolestivý zánět močových cest.
• Kojící maminky mají výhodu: jídlo je připravené kdykoli v ideální teplotě a v dostatečném množství. Ostatní si musí vzít dostatečnou zásobu umělé výživy, lahví, dudlíků a nejraději vlastní hrnec, ve kterém budou propriety vyvářet. Jestliže přikrmujete, přibalte zásobu hotových přesnídávek a masovo-zeleninových příkrmů, o kterých jistě víte, že miminku chutnají.
• Je-li miminku méně než rok, vždy se o cestě k moři poraďte s dětským lékařem.

Jak jet na dovolenou

Ideální dopravní představuje auto. Dětem se v něm většinou líbí a jízda je dokáže ukolébat ke spánku. Můžete kdekoli kdykoli zastavit, vše si podle libosti obstarat, nejste na nikom závislí. Není ovšem vhodné, aby s miminkem cestovala sama maminka jako řidička – pláč by ji mohl rozptylovat. U miminek je nutné dělat každou půlhodinu alespoň desetiminutové přestávky v jízdě. Větším dětem nezapomeňte přibalit hračky, knihy nebo hry, které je během cesty zaměstnají.

Cestování letadlem dětem obvykle nevadí, u miminek však mohou výrazné změny výšek způsobit mírné problémy související se změnami tlaku: bolest hlavy, podráždění, letargii. Pokud kojíte, lze během startu a přistání zklidnit dítě tím, že je přiložíte k prsu. Při polykání se mu uvolní ušní kanálky a bude se cítit lépe. Dítě by každopádně mělo letět jedině tehdy, když je absolutně zdravé. Cesta by neměla překročit dvě hodiny. Při objednání letenek si zamluvte vhodná dětská sedadla u oken a s větším prostorem pro manipulaci s dítětem.

Cestování autobusem nedoporučujeme. Je v něm málo místa i soukromí, vydýchaný vzduch. Miminko může případným pláčem obtěžovat spolucestující. Navíc jde o velmi nehygienické prostředí, nevíte, kdo před vámi na sedačce seděl. O něco pohodlnější je na krátkou cestu bez zavazadel vlak.

Kdy jste byli poprvé s dítětem u moře vy? Jak se vám to osvědčilo? Jaký věk je podle vás vhodný pro exotickou dovolenou s dítětem? Diskutovat o tom můžete pod článkem.

zdroj: hzp.cz

Article source: http://zena.centrum.cz/deti/tehotenstvi-a-miminko/clanek.phtml?id=713553

13. 9. | 00:00

Sledovali jste večerníčky jako děti a máte je rádi i jako dospělí? Změnily se večerníčky za těch pár let, co jste stačili vyrůst z dětských střevíčků? Bývaly za vašich mladých let hezčí? Či se snad na ně už vůbec nepamatujete. Vyzkoušejte si, co o nich dnes víte.

Article source: http://zena.centrum.cz/deti/grafika/2011/09/12/test-znate-dobre-pohadkove-postavy/

12. 9. | 00:00

Tenhle kluk má budoucnost. Říká si CJ Senter, bydlí ve státě Georgia a děti ho zbožňují. Cílevědomost by mu mohla závidět většina dospělých.

Pracovat na své kondici začal už jako pětiletý, když ho trenér amerického fotbalu poslal před velkým zápasem domů posilovat. Od té doby trénuje pravidelně. Vydal DVD, na kterém motivuje děti k pohybu, a trénuje vrstevníky i v tělocvičně nedaleko svého bydliště. Vysloužil si přezdívku The Workout Kid, Dítě-trenér.

Dobře se učí a ve škole ho nejvíc baví matematika. Doma mají pět psů, hada mu maminka nedovolila. Kromě fotbalu si rád zahraje basket, baví ho také atletika a videohry. Jeho oblíbeným jídlem je krůtí hamburger. Nejraději si hraje se starším bratrem Brandonem, zatímco mladší sestřičku Jasmine spíš popichuje. Prostě  docela obyčejný kluk…

Přesto se od většiny dětí svého věku hodně liší. Podívejte se, s jakým nadšením a přirozeným vůdčím talentem trénuje ostatní!

zdroj: workoutkid.com

Autor: ika

Article source: http://zena.centrum.cz/deti/fotogalerie/2011/09/12/desetilety-fitness-guru-amerika-po-nem-sili-podive/

Dlouhou dobu to byl jeden z nejkrásnějších životních zážitků – a zase bude, ve vzpomínkách. Ale teď už minuly dva roky, prcek se pořád dožaduje prsu a vy toho začínáte mít tak akorát dost…

Batole se sápe do výstřihu, kdy ho napadne, nehledě na to, že mámě začínají padat vlasy po hrstech, kazí se zuby a je opravdu hodně unavená. Kojení si vybírá svou daň. „Já ho snad nikdy neodstavím, “ začíná jí táhnout hlavou. Kdy je pravá chvíle s kojením skončit? Právě teď.

Už nemůžu…

„Ahoj maminky! Mám synka 19 měsíců starého a stále kojíme. Už v půl roce mi přišlo, že mu mé mlíčko nestačí, ale jiné odmítá. Tak jsme zůstali u našeho prsíčka. Jenže nyní u mě nastaly zdravotní problémy: málo jodu, vypadávání vlasů. Nevím, zda pomalu kojení neodbourávat, ale když malý je u toho prsa tak spokojený… Přes den si vzpomene, pokud si sednu a on to zaregistruje. V noci se ke kojení budí až čtyřikrát, ale myslím si, že jsem jen náhražkou dudlíka. Někdy už opravdu nemůžu. Ani nevím, jak to odbourávat. Setkávám se s názory zcela rozcházejícími. Poradíte mi někdo?“ píše maminka na webu modrykonik.cz.

„Hodně záleží na mamince, jak daleko nechá dítě zajít,“ konstatuje laktační poradce Jiřina Mrázková. „Jakmile má pocit, že jí velmi časté denní či noční kojení nevyhovuje, že se kojení dostává do popředí na úkor jiné stravy, případně že je jí nepříjemné, když se dítě dožaduje kojení na veřejnosti, je vhodné zasáhnout. Osobně považuji kojení po 12.-18. měsíci věku za intimní, soukromou záležitost – ne každému je příjemné koukat na chodící batole, jak se sápe se pod tričko ženy.“

Kdy odstavit?

Na to neexistuje přesný návod. „Kojit rok je super a pro dítě dobrý základ, kojit 2 roky je vhodné, kojení déle než 2 roky je již záležitostí čistě na rozhodnutí maminky. Kojení po 3. roce není už tak obvyklé a sama bych tento věk označila za hranici, kdy je vhodné o odstavu uvažovat,“ dodává Jiřina Mrázková.

Obecně platí, že od půl roku se do výživy miminka pozvolna zavádějí příkrmy, po roce věku představuje mateřské mléko už jen doplněk stravy, nicméně hraje stále důležitou roli v posilování imunitního systému dítěte. Po 2. roce života pak není z výživového hlediska nutné.

Jak odstavit?

Problematika odstavu dítěte je široká a hodně individuální, nicméně existuje několik obecných pravidel:

• Nejméně traumatizující a problematické je postupné ubírání kojení – emocionálně i z důvodu postupného snižování laktace, aby nedocházelo k retencím či zánětům prsu. Vhodné tempo je rušit jedno kojení za týden. Postupné odstavování trvá týdny až měsíce.
• Dítě starší 7 měsíců nepotřebuje noční kojení, a proto je vhodné zrušit nejdříve tyto dávky. Následuje rušení kojení v době, kdy dítě na dávce tolik nelpí. Je vhodné podat dítěti místo ní nějakou náhražku, ať už něco malého na svačinku nebo k pití.
  Nakonec se nechávají ty dávky kojení, které dítě vyžaduje nejvíc, většinou kojení před spánkem.
• U dětí starších než 2,5 je vhodnější zrušit kojení zcela a najednou – prostě jim vysvětlit, že mlíčko už není. Velmi důležitá je důslednost. Pokud se rozhodnete, že už opravdu končíte, musíte za svým rozhodnutím pevně stát. Pro dítě by to bylo nepochopitelné, kdyby najednou druhý den mlíčko zase bylo.
• V době odstavování věnujte dítěti více pozornosti, mazlete se s ním a chovejte ho. Vyhněte se situacím, které kojení připomínají. Zaujměte pozornost dítěte hračkou, hrou, listováním v knížce, pozorováním lidí za oknem, krátkým puštěním televize, rychlým oblečením a odchodem na procházku – cokoliv, co odvede jeho pozornost od výstřihu, je dobré.

Jaké zkušenosti s odstavováním miminka máte vy? Šlo to samo přirozenou cestou, nebo jste se dlouho trápily? Máte nějaký šikovný tip, jak situaci usnadnit? Poraďte ostatním v diskuzi pod článkem!

zdroj: kojeni.net, hanakova-gynekologie.wz.cz

Article source: http://zena.centrum.cz/deti/tehotenstvi-a-miminko/clanek.phtml?id=713505

Málokdo si uvědomuje, jak velkou roli hrají zuby při vnímání a hodnocení člověka. Zdravý, pěkný, udržovaný chrup je lepší vizitkou než nejdražší kolínská. Jestli ho ovšem budete mít, o tom rozhodují vaši rodiče.

Už se mu prořezal první zoubek! To je radosti! Pak ale přijde další a další… A s ním i pravidelná péče: nejdřív nejspíš „prsťáček“, silikonový návlek na prst s drobnými výstupky, kterým čistí batoleti zoubky rodiče, s proklubáním stoliček pak malé, měkké kartáčky. Po prvním nadšení z dětských zoubků ovšem rodiče často ztrácejí zájem o zubařskou prevenci. Nakonec sleví i z důsledné kontroly toho, jak si dítě zoubky čistí. A to je velká chyba.

Je to tady…

Děti samozřejmě čištění zubů nebaví, takže uvolněného režimu využijí k tomu, aby proces co nejvíc ošidily. Pomalu tak dochází k odvápnění tkáně, ztrátě vápníku a fosfátu, kdy vzniká ideální prostor pro šíření bakterií. Však je také zubní kaz považován za infekční chorobu, vyvolanou činností bakterií v plaku, usazeném na povrchu špatně čištěného zubu. Přitom je prevence tak jednoduchá: stačí pár minut těch správných, nenáročných, bezbolestných pohybů kartáčkem s pastou v ústech ráno a večer…

Správné základní návyky

• Naučte děti čistit si zuby vertikálně, ne krouživými pohyby, aby kartáček pronikl i do zubních mezer
• Omezte množství cukru ve stravě i v nápojích
• Zubní kartáček měňte každé tři měsíce
• Dvakrát ročně zajděte na preventivní prohlídku ke stomatologovi

Prevence už ve školce

Aby se děti tyto zásady naučily, objíždí vybrané mateřské školky speciálně upravený kamion, který ukrývá i zubní ordinaci. Děti se v něm nejprve pomocí pohádky o zoubku a bacilech učí, proč a jak si správně čistit zoubky a jak předcházet vzniku zubního kazu. Po pohádce se vydají do zubní ordinace, ale trhání ani vrtání se bát nemusí. Naopak si mohou všechny nástroje a přístroje pořádně prohlédnout a vyzkoušet, takže zjistí, že není nejmenší důvod bát se návštěvy zubaře.

zdroj: zpma.cz

Article source: http://zena.centrum.cz/deti/batolata-a-predskolaci/clanek.phtml?id=713684

Ono se to tak nějak zvrtlo… Na mateřské jste se přirozeně starala o miminko a o zázemí rodiny současně, a přestože jste už dávno nastoupila do práce, domácnost na vás tak nějak zůstala. A vy cítíte čím dál tím větší nespokojenost.

Máte pocit, že vás všichni zneužívají, že jim děláte poskoka. Kde se stala chyba? Na obou stranách! Nikdo neříká, že se musíte chovat jako čistokrevná feministka, která na sporák, žehlicí prkno či kuchyňský dřez odmítá ze zásady byť jen pohlédnout. Starat se, aby místo, kde žijete, bylo pěkné a uklizené a abyste měli dobře navařeno, to patří k životu.

Pokud však máte časově stejně náročné zaměstnání jako manžel, je chyba, když vůbec uvažujete o tom, že by vám měl s domácími pracemi pomáhat. „Pomáhat“ byste si měli oba navzájem – přesněji řečeno, měli byste se o práci dělit. Nikde totiž není řečeno, že domácnost je pouze vaší doménou.

Naučte se říkat ne!

Děláte to pro dobro své, partnera i svých dětí. Rodina totiž bude vaší vstřícnosti zneužívat přesně do té míry, jak jí to sama dovolíte. Je však daleko účinnější a jednodušší změnit napřed sebe než přesvědčit ke změně ty ostatní, proto zapracujte na svém novém přístupu a naučte se říkat ne.

Odmítněte rodinu obsluhovat; pokud si neudělají snídani sami, nemusí jíst. Špinavé nádobí nechte klidně ve dřezu, dokud „se neumyje“, jako to dělají vaše ratolesti. Bude to chtít trochu silnější žaludek – děti většinou vydrží pohled na několikadenní sbírku zapáchajícího špinavého nádobí snáze než dospělí – ale vydržte. Není umyté nádobí, nemůžete vařit… Že mají hlad? Ať si napřed po sobě nádobí umyjí, abyste se vůbec mohla v kuchyni pohybovat!

Vytrvejte…

Ze začátku to bude chtít důslednost z vaší strany – a podporu partnera. Je to přece i v jeho zájmu, aby měl doma spokojenou manželku… Pokud trpíte pocitem, že vás všichni zneužívají, určitě nebudete zdaleka tak milá a vstřícná, jako je vám vrozené.

Foto: Profimedia.cz

Úkol proto zní: Neustupovat! Mějte na paměti, že výsledky chyb, které učiníte ve výchově dětí, se naplno projeví až v pubertě. Když desetiletého potomka nechcete honit do uklízení a mytí nádobí, za tři až čtyři roky s hrůzou zjistíte, že vás váš puberťák považuje za služku a doma nehne ani prstem. Čím dřív tedy začnete s převýchovou, tím lépe! Ideálně hned.

Začarovaný kruh

Je to způsobeno jeho pohodlností stejně tak jako vaší vstřícností dělat práci za něj. Co se týká domácích prací, je líná většina dětí – a vlastně i spousta dospělých. Jen málokdo z nás si neumí představit lepší zábavu než utírání prachu, luxování, mytí nádobí nebo žehlení košil. Přesto doma tyto práce alespoň občas děláme, protože jsou prostě potřeba. A tak to musí chápat celá rodina.

Vzor pro své chování totiž děti nacházejí hlavně v rodičích. Pokud si zvykly vídat maminku, jak pečuje o domácnost výhradně sama a ostatní obskakuje, budou to považovat za normální a správné. A život jim to vrátí… Vaše holčička se časem smíří s tím, že bezstarostné roky minuly a ona stejně jako vy poskytuje své rodině vyčerpávající servis. A pokud máte syna, bude se nejspíš domnívat, že vztah je jen způsob, jak získat zadarmo služku do domácnosti. Začarovaný kruh se opakuje. Opravdu to chcete?

Kde je vlastně hranice mezi „mužskými“ a „ženskými“ pracemi? Myslíte, že to rozdělení je spravedlivé? Jste s ním vy sama spokojena? A co když muž vydělává tolik, že žena může zůstat doma? Má pak raději využít nabízeného pohodlí, vyhnout se bojům o místo na slunci v pracovním procesu a pečovat o rodinný krb? Ztrácí tím něco, nebo naopak získává? Diskutuje pod článkem…

Article source: http://zena.centrum.cz/deti/zajimavosti/clanek.phtml?id=713686

„V kolektivu oblíben“ – takovou poznámku psávaly soudružky učitelky při hodnocení školáčků. Terminologie se změnila, ale potřeba, aby dítě ostatní vrstevníci uznávali a měli rádi, zůstala a zůstane.

Každý chce být mezi kamarády oblíbený. A každý rodič touží, aby se i jeho potomek cítil dobře mezi kamarády a netrpěl nezájmem, nebo dokonce ústrky. Ne vždy se to však povede. A dítě, které nenachází odezvu mezi vrstevníky, ať už ve školce, nebo později ve škole, tím hodně trpí. Jak mu pomoci, aby se této situaci vyhnulo? Tady je každá dobrá rada drahá. A každý prcek vede boj sám za sebe.

Ať si zvyká!

Malé dítě, které odedávna znalo jen rodinný kruh a pár známých tváří okolo, s nímž si táta hrál po libosti, maminka ho hýčkala a babička až rozmazlovala, se najednou dostává do většího kolektivu. Napřed se těší, ale po pár dnech přijde domů uplakané, lítostivé, nebo dokonce vzteklé: Peťa si se mnou nechce hrát… Matěj mi pořád bere hračky… Anetka se mi posmívá …

Podle psychologů nedokáže dítě navázat skutečně přátelský vztah před třetím rokem života. Do té doby je pro něj nejdůležitější jeho vlastní já, potom máma, případně další blízcí příbuzní. Vrstevníci zůstávají někde daleko vzadu. Přesto je potřebuje, aby se mohlo naučit rozvíjet sociální kontakty. Společnost stejně starých dětí by měla batole formovat už od prvního roku života – při setkání s ostatními na pískovišti, při trávení společné dovolené rodin s dětmi, prostě kdekoli.

Začínat už od malička

Přátelství na celý život tak sice ještě nevzniknou, ale prcek se pod dohledem rodičů naučí, že má alespoň na chvilku půjčit svou hračku, proč není dobré někomu něco brát bez dovolení, že když si něco půjčí, musí to v pořádku vrátit, případně být připraven půjčit na oplátku něco svého. Naučí se ve hrách střídat, spolupracovat, pomoci a oplatit službu. Naučí se, že se nemá prát, ale také že se musí umět bránit, když ho někdo napadne. Prostě udělá první krůčky do školy zvané Život.

Proto je vhodné chodit už s malými dětmi na místa, která kontakt s vrstevníky nabízejí: hřiště, herny, pískoviště, mateřská centra. Pokud si zvyknou pohybovat se v kolektivu, nebudou mít po nástupu do mateřské školky tolik problémů. A snáze se zorientují v sociálních vztazích, jež se už od tří let začínají komplikovat a tříbit. Už ve školce vznikají skupinky kamarádů, malé party. Utužují se i rozpadají nová přátelství. A každý (snad jen s výjimkou autistů, kteří mají vlastní svět) touží být uznávaným členem některé z nich, někam patřit, nebýt sám.

Popularita, nebo přátelství?

Tady už bude hodně záležet na povaze, se kterou nic nezmůžete. Který školák by nechtěl být populárním „vůdcem“, kterého všichni akceptují a obdivují? Jenže to se podaří stěží každému desátému. Ostatní si musí najít v kolektivu svoji vlastní pozici: Být nejlepší kamarád „toho prvního“, ale zůstávat tak trochu v jeho stínu. Být nezávislý a mít nejbližšího „parťáka“ v rámci skupinky. Být součástí partičky čtyř až pěti dětí, kde se vztahy a obliba přelévají jako panožky měňavky. Najít si jednoho kamaráda a s ním držet „až za hrob“. Všechno je lepší než zůstat sám!

Nakonec se však nejspíš ukáže, že více než obecná popularita a oblíbenost naplní dítě radostí, když se mu podaří najít skutečného kamaráda. Vrstevníka s podobnými zájmy a názory, takového, který vydrží, když ne na celý život, tedy alespoň na pár let. Protože školku nebo školu jednou opustí, ale kamarád mu vydrží.

Article source: http://zena.centrum.cz/deti/batolata-a-predskolaci/clanek.phtml?id=713823